Zeolit je krystalický hydratovaný alumosilikát alkalických kovů a kovů alkalických zemin. Jedinečnost spočívá v tom, že prostorové uspořádání atomů vytváří kanálky a dutiny konstantních rozměrů. V těchto kanálcích se mohou zachytávat látky tuhého, kapalného a plynného skupenství. Některé kationty nejsou ve struktuře zeolitu pevně vázány a mohou být za určitých podmínek vyměňovány za jiné. Zeolit je proto hojně využíván v iontově-výměnných procesech.
Obecný název zeolit se používá pro přírodní tetragonální hlinitokřemičitan sodný s čistotou alespoň 80%.
Nečistoty v něm obsažené pak tvoří uhličitan vápenatý a oxidy železa. Tento mikroporézní materiál ve svých pórech zadržuje od dob svého vzniku ionty sodíku a chloru. Ty jsou ve vodném prostředí schopny na sebe „absorbovat“ další ionty, čehož využíváme ve filtračním procesu. Absorpční řada zeolitu, tj. schopnost zachytávat jiné ionty, je na straně obsaženého chloru Cs – NH4 – K – Ca – Mg (cesium – amonium – draslík – vápník – hořčík), a na straně obsaženého sodíku NO2 – NO3 – S2O3 (dusitany – dusičnany – thiosírany). Dalo by se říci, že Zeolit je jakousi přírodní dezinfekcí.
